Čapek Karel

Narodil se 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova. Jeho starší sestra Helena a bratr Josef se narodili ještě v Hronově, odkud se rodina Čapků do Svatoňovic přistěhovala. Literárně nadaný a o vše se zajímající Karel psal od malička. Po přestěhování rodičů do Prahy složil maturitní zkoušku na Akademickém gymnáziu v Praze a od roku 1909 studoval na filozofické fakultě germanistiku, anglistiku, bohemistiku, filozofii, estetiku a dějiny výtvarného umění. V letech 1910-1911 navštěvoval v zimě univerzitu v Berlíně, v letním semestru pak pařížskou Sorbonu. Doktorem filozofie se Karel Čapek stal roku 1915. Od malička trpěl Bechtěrevovou nemocí, později s onemocněním páteře zajížděl do Trenčianských Teplic, kde byl jeho otec od roku 1911 lázeňským lékařem. Roku 1917 podepsali bratři čapkové Karel i Josef manifest českých spisovatelů – požadavek státní samostatnosti Čechů a Slováků. V témže roce od března do září získal Karel zajímavou zkušenost, jako domácí učitel syna hraběte Lažanského na zámku v Chyši u Žlutic, na což později vzpomíná: „Ve svém životě jsem učil jediného žáka a stal-li se z něj, kloučka zeleného, boxer polotěžké váhy, není to jistě zásluha mé pedagogické metody.“

21. října 1917 byl Karel přijat jako recenzent výtvarného umění v Národních listech. Když byl bratr Josef v roce 1920 propuštěn z Národních listů, Karel, solidárně, dal výpověď také. Byl pak od roku 1921 až do smrti redaktorem pražské redakce Brněnského deníku Lidové noviny. Tři roky byl ve Vinohradském divadle dramaturgem a příležitostným režisérem. 22. března 1922 na představení Jiráskovi Lucerny, byl představen prezidentu Masarykovi. Jeho filozofická stanoviska ovlivnila Karla Čapka nejsilněji. Vzniklo mezi nimi velké přátelství.

V roce 1925 založil Karel Čapek odbočku mezinárodní spisovatelské organizace PEN CLUB, v níž se stal předsedou. V témže roce se oba bratři přestěhovali do dvojvily v Úzké ulici na Vinohradech, kde pořádali pověstné pátky. Páteční debatní kluby intelektuálů nejrůznějších profesí a stanovisek. V pátek 19. března 1926 přišel i sám Tomáš Garyk Masaryk.

Karla Čapka zajímaly různé obory a činnosti. Většinou své zkušenosti coby zručný literát vtipně popsal. S bratrem zahradničil, zajímal se o radioamatérství a fotografii. Snažil se vše provozovat na profesionální úrovni. Protože byl zručný kreslíř, řadu obrazových příběhů, např. z cest po Evropě, raději zaznamenával kresbou než fotoaparátem.

V roce 1927 získal Josef i Karel státní cenu za divadelní hru ADAM STVOŘITEL. Karel dostal státní cenu za POVÍDKY Z DRUHÉ KAPSY a román POVĚTROŇ. Dílo Karla Čapka je opravdu rozsáhlé a rozmanité. Je v něm cítit kontakt s živou přítomností, úcta k člověku, soucitný a tolerantní humanizmus. Svoji životní filozofii vyslovil ve známých alegorických dramatech ZE ŽIVOTA HMYZU, R.U.R – kdy poprvé zaznělo slovo „robot“, což vymyslel Josef a VĚC MAKROPULOS, kterou později zhudebnil Leoš Janáček. Blízké přátelství s prezidentem Masarykem ho vedlo k napsání HOVORŮ S T. G. M.

V roce 1936 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Karel Čapek vždy reagoval na sociální i politické události u nás i ve světě. Zmáhající se fašizmus v Německu ho nenechával klidným. A tak napsal utopistický román VÁLKA S MLOKY. Výzvou proti militarismu už byla hra z roku 1937 BÍLÁ NEMOC, která byla i úspěšně zfilmována. Pateticky vypjatá divadelní hra MATKA, to už byl hlasitý apel k obraně vlastni.

Na podzim roku 1938 byl navržen francouzskými spisovateli znovu za kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu. Mnichovská zrada a následná na cti utrhačná kampaň v tisku, proti jeho osobě, ho psychicky zlomila. Dostavilo se vyčerpání a krupózní zánět plic. K bronchitidě a chřipce se přidal zánět ledvin. Srdce dotlouklo na boží hod vánoční 1938.